Projekt Fóra 50 %  #StopNenavisti: Osvěta o různých formách násilí vůči veřejně aktivním ženám upozornil na téma, které se v české společnosti příliš neřeší. Ženy jsou totiž ve veřejném prostoru vystaveny násobně většímu počtu útoků na svou osobu než muži.

Téma chování vůči veřejně aktivním ženám je v české společnosti nové. Jak říká realizátorka projektu, ředitelka Fóra 50 %, o.p.s. Veronika Šprincová, projekt je první vlaštovkou. Mapuje situaci v České republice, přivádí dohromady ženy z různých oblastí veřejného života, aby sdílely své zkušenosti a aby zjistily, že nenávistné chování vůči nim není jejich osobním selháním. 

Seminář konaný v rámci projektu

Věc, která se týká 80 % veřejně aktivních žen….
Komentáře ohledně vzhledu, sexistické narážky, zpochybňování odbornosti, on-line násilí, nenávistné reakce, spamování e-mailu a mobilu, vyhrožování. To jsou některé z forem obtěžujícího chování a násilí, kterým veřejně aktivní ženy musejí čelit. „Data Meziparlamentní unie ukazují, že více než 80 % političek napříč Evropou se setkalo s nějakou formou násilí během svého veřejného působení,“ uvádí odborná garantka projektu Markéta Kos Mottlová z Fóra 50 %. Že se to týká jen vrcholných političek? Nikoliv. „Děje se to i na komunální úrovni. Lidé mají pocit, že si můžou dovolit jít ještě blíž k člověku, být ještě osobnější, protože my se tady přece všichni tak trochu známe,“ vypráví své zkušenosti z práce zastupitelky Prahy 4 a Prahy 12 Verona Ballay.
Zdokumentované a viditelné útoky jsou přitom jen pověstnou špičkou ledovce, většina jich je skryta, ovšem na oběti mají leckdy devastující účinky. Některé osobnosti se zase stáhnou ze sociálních sítí a zdrží se komentářů ve veřejném prostoru. Monika Ladmanová, vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR uvádí konkrétní příklad: „někdejší komisařka Věra Jourová se kvůli nenávistným komentářům pod svými příspěvky a posty na Facebooku rozhodla svůj FB účet zcela uzavřít. Nazvala Facebook ´dálnicí nenávisti´ a prohlásila, že tohoto se účastnit nebude.“ Své ví i herečka Simona Babčáková: „Od migrační krize jsem se absolutně přestala vyjadřovat k čemukoliv, co se děje ve veřejném prostoru a je politického rázu, protože se chráním. A nejsem blázen.“

…a mužů?
Veřejnému pranýřování, útokům v médiích nebo hejtování na sociálních sítích bývají samozřejmě vystaveni i muži. Ale jak vysvětluje socioložka Marie Heřmanová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR: „existuje množství výzkumů, ze kterých plyne, že ženy jsou ve veřejném prostoru, ať už na internetu nebo i v klasických médiích, vystaveny násobně většímu množství útoků na svou osobu, než muži. Zároveň útoky směřující na ženy jsou odlišné, častěji sexualizované, útočící na vzhled nebo na rodinný stav.“
„V mnoha zemích se veřejně aktivní ženy, které se ozvou, setkají se s nepochopením a konstatováním, že se toto děje i mužům a není proto potřeba se tím zabývat. Ale rozdíl je právě v míře, v intenzitě útoků,“ doplňuje šéfka zastoupení Evropské komise v Praze M. Ladmanová.

Léčivé sdílení a solidarita
V rámci projektu proběhly nejprve tematicky zaměřené workshopy pro různé okruhy žen: pro političky, pro novinářky, pro občansky aktivní ženy a pro akademičky. V rámci nich se ženy nejen o tématu něco dozvěděly, ale mohly i sdílet své zkušenosti, nebo o problému vůbec začít s někým, leckdy úplně poprvé, mluvit. Na následném společném semináři pak účastnice měly možnost probrat své zkušenosti napříč oblastmi veřejně aktivního života. Účastnice workshopů i semináře projekt velmi vítají. Že je projekt potřebný potvrdila i jedna z účastic kulatého stolu, bývalá aktivní politička, která se svěřila, že všechny formy obtěžujícího a násilného chování zažívala i ona. Téma však bylo tehdy tabu, dokonce se za to, co se jí děje, styděla a popírala to. Nebylo se komu svěřit, nebyl tu nikdo, kdo by jí rozuměl a pomohl.
„Workshop, který proběhl v rámci projektu, mi přinesl naději. Situaci pozoruji už 15 let a vidím jasné  zlepšení v tom, jak jsou ženy a dívky ochotné artikulovat problém, jak jsou ochotné je sdílet,“ vypráví genderová expertka Hana Tenglerová, podle které je velmi důležitá i solidarita mezi ženami, vzájemné pochopení a podpora. A také vědomí, že v tom nejsou ženy samy. „Většině žen se toto děje, ale pořád je složité o tom mluvit a pořád si spousta z nás na to připadá sama. Takže i prostor pro setkání a pro sdílení jsou velice důležité,“ dodává socioložka Marie Heřmanová.

Veronika Šprincová, ředitelka 50 % o.p.s., Marie Heřmanová, socioložka
Markéta Kos Mottlová, odborná garantka projektu, Monika Ladmanová, vedoucí zastoupení EK v Praze

Fígle a dominační techniky
Projekt je financovaný z norských fondů v rámci programu Lidská práva, ale není to jediný otisk Norska v něm. Účastnice workshopů se dozvěděly i o tzv. konceptu dominačních technik od norské profesorky sociální psychologie Berit Ås. „Jsou to techniky, kterými si lidé v mocensky výhodnějším postavení toto postavení udržují,“ přibližuje tzv. teorii pěti prstů Veronika Šprincová. „Překvapilo mě,  že velká část žen si vůbec neuvědomovala, že něco z toho zažívají. A teprve ve chvíli, kdy se to pojmenovalo, když slyšely i zkušenosti ostatních, uvědomily si, že určité narážky, styl komunikace nebo jednání, které se jim děje, není v pořádku a měly by se proti němu bránit,“ popisuje Verona Ballay, jedna z účastnic workshopu pro političky, která se s velkou částí popisovaných technik potkává v lokální politice.

 

Role médií
Svoji roli v celé problematice mají i média. „Nejvíc si všímám projevů nevraživosti nebo sexistických komentářů na sociálních sítích a v médiích. Bohužel, média z té toxické kultury do značné míry žijí,“ konstatuje socioložka Hana Tenglerová. „Média by neměla zobrazovat političky stereotypně, sexisticky, ale referovat o nich obdobně jako o mužích. Je to třeba případ Zuzany Čaputové, o které média systematicky referují jako o blonďaté hlavě státu,“ souhlasí ředitelka Fóra 50 % Veronika Šprincová a dodává, že média by měla zároveň i informovat o kauzách, které ve veřejném prostoru nastanou a o jejich možných řešeních. „Role médií by měla být v informování a pojmenování problému. Média ale jako by svoji funkci začala ztrácet, občas naskakují na zkratkovité titulky a zkratkovitá vyjádření,“ vysvětluje svůj pohled na média Verona Ballay.
 

Účastnicemi workshopů byly i genderová expertka Hana Tenglerová a zastupitelka MČ Praha 12 Verona Ballay

Co může udělat každý z nás… 
Individuálně přispět k postupnému zlepšování situace můžeme například tím, že nebudeme lhostejní. „Když vidíme nenávistný komentář, vyjádříme opačný názor, veřejně se postavíme za člověka, vůči kterému nenávistný komentář míří, nebo mu alespoň soukromě napíšeme, že mu fandíme,“ vyjmenovává aktivistka Johanna Nejedlová maličkosti, které mohou podpořit oběti nenávistného chování třeba i v tom, aby se obrátily na orgány činné v trestním řízení, protože jen tak mohou být nastaveny mantinely. Simona Babčáková nabízí podobný recept: „jestliže někdo někoho hejtuje, tak pojďme zaměřit pozornost opačným směrem. Udělejme dobru dobrý marketing. A podpořme lidi, kteří mají odvahu se prezentovat. Řekněme: děkuji ti, mluvíš i mým hlasem,“ navrhuje herečka.

Herečka Simona Babčáková a ředitelka Konsent z.s. Johanna Nejedlová při natáčení rozhovoru o projektu

…nebo najdeme komplexní celospolečenské řešení?
V rámci projektu dochází i k širšímu zkoumání situace v České republice a mapování příkladů dobré praxe v zahraničí i u nás. Jedním z výstupů projektu pak má být příručka, která tyto tipy shrne a pomůže sdílet dobrou praxi, například tu z akademického prostředí nebo médií i v politice. Součástí projektu je též osvětová kampaň, která si klade za cíl zvýšit povědomí o nenávistných projevech mezi širší veřejnost. Neboť, jak říká aktivistka a ředitelka Konsent z.s. Johanna Nejedlová: „boji proti násilí na veřejně činných osobách se nepostavíme, dokud ho nenačneme účinně stíhat a trestat. Je to širší společenský problém, vyžadující širší společenská řešení.“ Na úrovni EU se projednává nová legislativa, zabývající se prevencí a ochranou obětí generově podmíněného násilí. Že se blýská na lepší časy, doufá i Verona Ballay: „Ve srovnání s 90. lety v České republice, kdy jsme se u zábavních pořadů v televizi smáli i tomu, že vůbec žena projevila nějaký názor, se postupně posouváme dál, uvědomujeme si, že takové chování není v pořádku,“ říká zastupitelka Prahy 12.  Posun vnímá i Hana Tenglerová: „okolo roku 2008 vznikla metodika, jak nakládat se sexuálním obtěžováním na vysokých školách. Reakce akademické sféry byla vesměs negativní. Čas oponou trhl a dnes jsou metodiky vyvěšené na webových stránkách univerzity,“ uzavírá genderová expertka.

V rámci projektu proběhly čtyři workshopy zaměřené na političky, novinářky, akademičky a další veřejně aktivní ženy

 

Více o Fóru 50 %, o.p.s.

Více o projektu #StopNenavisti

Více o Programu Lidská práva

 

Název projektu:	#StopNenavisti: Osvěta o různých formách násilí vůči veřejně aktivním ženám
Realizátor projektu:	Fórum 50 %, o.p.s.
Partner projektu:	-
Program:	Lidská práva
Grant:	1 427 911 Kč
Cíl projektu:	Projekt zvyšuje povědomí odborné i laické veřejnosti o genderově podmíněném násilí na konkrétní skupině žen – političkách a veřejně aktivních ženách – a otevírá diskuzi o jeho možných řešeních. Na individuální úrovni projekt vede zejména k uvědomění, že konkrétní osobní zkušenosti političek a veřejně aktivních žen není „jen jejich problém“, že se nejedná o ojedinělé a samostatně stojící případy.  Sdílení a networking posiluje jejich vzájemnou solidaritu; Díky přenosu dobré praxe ze zahraničí a sdílení zkušeností mezi různými sektory (akademicky, neziskový, soukromý i veřejný) budou navrženy první konkrétní kroky a nastíněna možná řešení do budoucna; Na úrovni osvěty široké veřejnosti dojde ke zvýšení povědomí o existenci násilí na političkách a veřejně aktivních ženách. Cílem projektu je posunout vnímání tohoto problému od současného stavu, kdy bývá samotnými veřejně aktivními ženami i širší veřejností nahlíženo jako „něco, co k politické/veřejné práci svým způsobem patří a nejde s tím nic dělat“, k  senzitivnějšímu pohledu, který vnímá násilí na političkách a veřejně aktivních ženách jako negativní, ale řešitelný problém.