V posledních letech se do popředí médií stále více dostává problematika tzv. antibiotické rezistence, neboli ztráty léčivých účinků antibiotik. Studie prozrazují, že v roce 2050 by tento fenomén mohl zabíjet více lidí než rakovina. Jak je možné situaci řešit? Na otázky spojené s vývojem nových antibiotik či jejich alternativ odpovídá MUDr. Jan Strojil, Ph.D. Rozhovor vznikl v rámci projektu Antibiotická rezistence (Program Zdraví).

Vaší specializací je farmakologie a infekční lékařství. Máte tedy přehled také o vývoji nových antibiotik. Využíváme v ČR nějaká vyvinutá z posledních let?

Téměř vůbec, je jich málo a šetříme si je. Statistiky ukazují, že přes 99 % u nás běžně používaných antibiotik je z minulého století, řada z nich je starších padesáti let. 

To je velmi nečekané. Proč tomu tak?

Jedním z důvodů je, že byla tak dobrá, že nová dlouho nebyla potřeba. Bakterie se však vyvíjejí a vznikají rezistentní kmeny, na něž pak antibiotika nepůsobí. I proto je důležité držet tzv. rezervní antibiotika, která nám pomohou v případech, kdy ta původní z důvodu rezistence již nezabírají.

Proto by nová antibiotika byla rozhodně potřeba. V čem je háček?

Velkým firmám se do vývoje moc nechce z důvodu nízkého ekonomického potenciálu. Vývoj nového léku trvá běžně 10-15 let a stojí více než 1 miliardu dolarů. Antibiotika ale pacient užívá jen po omezenou dobu, a navíc je velmi pravděpodobné, že nový lék bude „uzamčen v trezoru“ a vyhrazen pro těžké případy a rezistentní bakterie. Trh pro ně je omezený ve srovnání s léky na cukrovku či krevní tlak. Není se tedy co divit, že tři společnosti zodpovědné za 5 z 15 nových antibiotik od roku 2010 zkrachovaly, přestože jejich léky nyní zachraňují životy.

Zůstaly u vývoje nových antibiotik nebo jejich alternativ třeba vědecké laboratoře nebo menší firmy? 

Určitě se vývoj nezastavil úplně. Bohužel, to „nízko visící ovoce“ již bylo otrháno a přijít se zcela novým mechanismem účinku je stále těžší. Některé firmy rozhodly vrátit se k přírodním zdrojům a zkoumají, zda by nebylo možné využít látek produkovaných plísněmi či mikroby žijícími v oceánech. Jednou z dalších cest je vývoj léků, které omezí virulenci bakterií, tzn. bakterie nezabíjí, ale omezí jejich schopnost vyvolávat onemocnění. Dají tak imunitnímu systému více času se s bakterií vypořádat a současně by tento mechanismus neměl tolik tlačit na rozvoj rezistence.

Slyšela jsem také o možnosti, že bakterie budou zabíjeny viry. Je to stále aktuální?

Ano,  vědci se zabývají vývojem tzv. fágových lyzátů, které obsahují bakteriofágy, což jsou viry, které „požírají“ bakterie, přitom pro člověka nejsou nebezpečné. Nejedná se nový o objev, nicméně po rozvoji tradičních antibiotik v minulém století zájem o jejich terapeutické využití opadl. Výzkum ale pokračuje a ČR se na něm podílí nemalou měrou, problematice se věnují např. kolegové z Akademie věd či brněnského CEITEC. Pořád je ale potřeba pamatovat, že nemůžeme spoléhat na to, že tyto nové směry nás zachrání, antibiotika stále potřebujeme a musíme si je chránit.

Co může udělat každý z nás, abychom si ochránili antibiotika?

Nejdůležitější je šetřit si to, co máme, a zbytečně jimi neplýtvat. Antibiotika jsou unikátní v tom, že při každém jejich použití zvyšujeme riziko, že o ně přijdeme. To u jiných léků není. Netlačme proto na lékaře, aby nám je předepsal, pokud to není jednoznačně indikováno. Jakmile je užíváme, řiďme se pokyny lékaře a případný zbytek vraťme do lékárny, neschovávejme si je „pro jistotu“. V době COVIDu se řada lidí zaklínala „vlastní silnou imunitou“. Tak jí věřme i v tomto případě a nechejme ji pracovat, řada infekcí – i těch bakteriálních - je samoúzdravých a antibiotika nejsou vždy potřeba.